Pohádka o stádu a Proroku

Byl jednou jeden Prorok. Bylo jedno stádo. I stádo potkalo Proroka, Prorok vyřkl kouzelné slovo a stádu se otevřely oči.

Stádo pohledělo na proroka a v jeho očích spatřilo odlesky bohatství. Stádo se zatetelilo a v nevelkých hlavičkách to začalo přesypávat: Prorok mi ukázal cestu, stačí dělat to, co on a také budu jako on.

I začalo stádo Proroka napodobovat. Opustilo zelenou louku, chodilo za Prorokem po skalách, místo trávy se živilo kořínky. Nedbalo na okolní svět, celý den pouze tupě zíralo na svého Proroka a čekalo na bohatství které jim Prorok snese z nebe. Ale bohatství stále nepřicházelo. Někteří malověrní stádo opustili, ale stále rostly řady těch, kteří doufali, že za úsvitu Prorok vyřkne nové zaklínadlo a všechno se najednou změní.

Roky ubíhaly. Po letech prorok hladové a nemocné stádo opustil. Vydal se užívat svého bohatství. Stádo se rozpadlo. Všichni se rozhlédli kolem sebe a viděli svět takový jaký je. Svět plný slunce a světla, moře zelené trávy všude na dosah.

Teprve teď to stádu došlo. Stačilo tak málo. Jít vlastní cestou.